O knize: 1964 / Během těžké válečné zimy 1941 vyprávěla moje babička dvanáctiletému Rustemovi pohádku: „Říkají, že kapradí nekvetou. Ale kdo to říká, stále nic neví. Kvete, ale jen jeden z tisíce. A kapradí kvete na jaře o půlnoci, jen na pár vteřin... Komu se podaří o půlnoci utrhnout kapradinový květ a dát si ho pod jazyk, promění se v neviditelného a zmocní se zázračné moci.“ hluboko do Rustemovy duše a změnil chlapcovu povahu i klidný průběh jeho života. Nyní neustále myslel na kapradí, snil o tom, že se stane neviditelným hrdinou, a jednoho dne se Rustemův sen stal skutečností: našel kouzelnou květinu v jarním nočním lese, stal se neviditelným a zanechal vzkaz pro své rodiče a odešel na frontu porazit nacisty... (Adelsha Kutuev začal psát příběh v roce 1944, když byl na frontě, ale zemřel v nemocnici v červnu 1945 a příběh zůstal nedokončený.)